Jednoho už neznámého dne si rodinka,která nesla příjmení "Smithovi" si udělali výlet.Bylo léto,horko,hic a jejich rodina-přesněji malá Envie,Jake,pan Peter Smith a paní Hannah Smith si chtěli udělat výlet někam k vodě.Dlouhou dobu přemýšleli,až nakonec malá Envie vykřikla svůj nápad:"Pojďme každý napsat svůj názor na lístek a hodit ho do misky.Jeden psát nebude a ten jeden z toho vytáhne!."Rodina překvapivě souhlasila.Každý napsal svoje vytipované místo a hodin kus zmuchlaného papírku do misky.Rozhodla se Paní Smith,že ona hlasovat nebude a že ona bude raději losovat.Po té,co každý hodil svůj nápad do misky na papírku ,začala losovat vyvolené místo.Tahala a tahala až vytáhla velice podivně vypadající se kus zmuchlaného papíru,na kterém po otevření stálo jezero v přírodě.Byl to nápad malé Envie.Tatínek hned šel hledat na mapě kde leží nejbližší volně ležící jezero.Konečně bylo nalezeno.Jordvik,zadal do pomocného přístroje GPS a vyjelo se.Maminka předem zbalila hromadu ručníků,opalovicí krém,sluneční brýle a také mnoho tekutin a jídla.
Mezi tím vším,se ve volně žijící krajině,nedaleko jezera Jordvik pásl malý cca. vysoký 125 cm poník.Byl jen jeden z mála,který žil volně na svobodě a mohl si dělat co chtěl.Honit barevné motýly,pást se na té nejlepší trávě,válet se kde se mu zlíbí a takové ty koňské věci.Ale i tak chtěl,aby někdy udělal něco vyjímečného,povzbudivého,něco,čím by dal najevo,že i on žije a že je vyjímečný.Ale marně.
Rodina už vyjížděla sotva to stihla...Zaparkovali u jediného stromu u jezera,aby se jim nepřehřál motor.Byli ve stínu.Děti dováděli ve vodě,maminka se opalovala a tatínek seděl v autě a na svém Notebooku dělal pracovní povinnosti.Byl totiž manažer hotelu Tipton.Nedaleko byla restaurace a rodiče měli chuť tam sjet na ICE-caffé.Řekli proto Jakeovi,aby pohlídal svoji malou sestřičku Envie pár minut,než přijedou.Jake souhlasil a hlídal ji a dováděli dál ve vodě.
Rodiče odjeli,tak malý poník vykoukl na ty děti-slyšel totiž jejich smích a přál si,aby mohl být s nimi,alespon na zlomek vteřny,ovšem jak to bývá,se mu to za nedlouhou dobu podařilo ,ale neštěstíM.
Děti dělali hluk,smáli se,ale nemohli tušit,že se stane něco takového,něco takové podivného.Malá Envie utíkala svému bratrovi ve vodě,ale neznala tamnější vody.Voda se zhlubovala dála dál a malá Envie se začal topit,Jake vědděl jakou udělal chybu a,že to nemůže napravit.Neuměl ještě tak dobře plavat.Volal ze všech sil mami,tati...je tu někdo?!?pomoooooc topí se mi tuhle sestra!!!!tak slyšíte mě někdo?!?
Poník to vše slyšel-nerozuměl sice lidké řeči,ale tušil něco špatného.Rychle docválal a vešel do vody.Začal plavat a urychleně za malou holčičkou.Envie se ho chytla ten ji vyvedl na břeh!
Hned jak přijeli rodiče,Jake všem řekl,co se stalo.Stihl vyfotit poníka a rodiče se rozhodli uveřejnit to ve zdejších novinách!
Poníkovi se tedy splinil jeho sen a každý obyvatel věděl o "poníkovi zachránce",I když byl pouze divoký,špinavý koník-měl i přes to velké srdce! =)
P.S.: Tento příběh jsem si vymyslela sama,když byl škredý den a nedalo se nic podniknout s koníkama venku,ani doma.Čistila jsem Ivánka a tento příběh mu vyprávěla,který vznikl na počest Ivánka a jiných poníků,kteří mají velké srdce.=)